Tentokrát bylo Kafe v Brně na výletě prozměnu ve Vídni. Vídeň je město kavárenské a je tu opravdu spousta možností, kam na kávu zajít. My jsme si vybrali dvě klasické kavárny se silnou atmosférou, a to Café Leopold Hawelka a Kaffee Alt Wien. Musím říct, že nadšená jsem byla z obou.
Café Leopold Hawelka funguje už od roku 1939, jeho historie je tedy opravdu dlouhá. Pokud se pozastavujete nad česky znějícím jménem kavárny, vysvětlení je jednoduché. Otcem pana Hawelky, jejího zakladatele, byl totiž český švec.
Café Hawelka najdete v samém centru Vídně, v jedné z klidnějších uliček. Když vejdete dovnitř, máte pocit, jako by se tu zastavil čas. Starší interiér, trochu ošoupaný nábytek a na zdech obrazy a různé plakáty. Zkrátka taková ta správná atmosféra. Ale vzhledem k tomu, že bylo zrovna příjemné počasí, usadili jsme se na zahrádce. Ta už sice nebyla tak zajímavá, ale sedělo se na ní taky hezky.
Po usazení jsme ani nedostali žádnou nabídku, číšník zkrátka jen přišel a zeptal se, co si dáme. Ve vídeňskách kavárnách se setkáte s úplně jiným kávovým názvoslovím, než u nás. Pokud tedy chcete espresso lungo s mlékem jako jsem chtěla já, musíte si objednat "brauner" (hnědá káva). Popravdě mi dělalo trošku problém se v názvech zorientovat a ani teď, po přečtění různých článků nejsem o moc moudřejší.
Kávu si u Hawelky také sami praží. V nabídce mají Ethiopii a Mokka směs a balíčky kávy si tu můžete i zakoupit. I tak ale musím říct, že mě káva celkem zklamala. Chutnala nahořkle a přepáleně, trochu mi křivila pusu. Nevím, jestli ji nechali téct přes páku přiliš dlouho namísto následného dolití horkou vodou, nebo jestli je příčina někde jinde, ale rozhodně jsem nebyla spokojená. Na druhou stranu, stejně jsem sem šla spíše kvůli atmosféře než kvůli kávě. A k jejímu úplnému dotvoření nesměl chybět ani tradiční jablečný štrůdl.
Kavárnu Kaffee Alt Wien jsme navštívili až k večeru a poskytla nám příjemný azyl před deštěm. Také je to jedna z vídeňských klasik, ale oproti Café Hawelka působí přece jen úplně jinak. Možná bych její kouzlo nazvala jako kombinaci dlouhé tradice a lehkého undergroundu. Konecnoknců, myslím že je to docela patrné i z fotek. Opět spousta plakátů s uměleckými akcemi, už trošku odrbaný nábytek, líně plynoucí čas a hosté trávící desítky minut nad jednou kávou.
.
Ani tady jsme nedostali nabídku automaticky, číšník se jen přišel zeptat co si dáme a lístek nám dal až na vyžádání. Z názvů káv jsem ani tady nebyla moc moudrá. Opět jsem si dala brauner (tedy delší espresso s mlékem) a můj doprovod franziskaner (pod tímto názvem se ukrývá dvojité espresso se šlehačkou). Káva značky Santora nebyla špatná, ale spíše takový průměr. Rozhodně žádné velké zázraky. Nicméně sedělo se tu opravdu příjemně a i přes další domluvené aktivity se mi vůbec nechtělo odcházet.
Tyto kavárny ve mě zanechaly opravdu krásné dojmy. Nemůžu se dočkat, až do Vídně pojedu zase a vyzkouším nějaké další. Vlastně mám pocit, že bych dokázala strávit i týden pouhým chozením po vídeňských kavárnách.
A co vy, navštívili jste někdy nějakou vídeňskou kavárnu?
Žádné komentáře:
Okomentovat