Café Flexaret jsem měla na seznamu podniků k navštívení už dlouho, ale nakonec jsem se sem podívala teprve minulý týden. Kavárna je tak trochu zašitá dole pod Petrovem, na ulici Kopečná. Tahle lokalita má své specifické kouzlo a ukrývá hned několik milých podniků. Když tudy procházíte, Flexaret nemůžete přehlédnout. Už z venčí vypadá lákavě a budí zvědavost.
Interiér Flexaretu je jedno velké retro. Od starých židliček a stolečků přes fotky na zdech, až po cukřenky či hrníčky na kávu. Ani staré Flexaret fotoaparáty nesmí chybět. Jsou repasované a klidně si je můžete i koupit, pokud vám učarovaly staré fotografie. Celé tohle old school přostředí působí tak nějak přirozeně, vše do sebe krásně zapadá a vytváří příjemný dojem, jako by se tady trošku zastavil čas. Jakmile se tu jednou usadíte, nebude se vám chtít odcházet.
Káva mě ale trochu zklamala. Čekala jsem skvělé kávy z lokálních pražíren, ale ničeho takového se tu bohužel nedočkáte. Připravují kávu portugalské značky Delta Cafés a na výběr mají ze dvou druhů. Prvním a levnějším z nich je espresso směs pražená na italský způsob, tedy velmi tmavě. Druhá je pražená tradičním portugalským způsobem, což znamená, že část zrn se praží o něco déle s přidáním trochy třtinového cukru, který během pražení karamelizuje. Zní to hodně lákavě, ale chuťový zážitek nic moc. Zkrátka jen další značka komoditní kávy, která je zase jenom průměr. Alespoň pěna na cappuccinu byla pěkná.
Co se sladkého mlsání týče, nabídka je proměnlivá a tak akorát široká. Nepochybuji o tom, že si každý něco vybere. V době mojí návštěvy se na baru pod skleněným poklopem ukrývaly muffiny a ve vitríně několik lahodně vypadajících dortů. Vzhledem k tomu, jak si poslední dobou ujíždím na všem sladkém, v čem je limetka nebo citron, na plné čáře u mě vyhrál citronový dort. Ale musela jsem si samosebou "ďobnout" i z čokoládového fondantu, který si dávala moje lepší polovička. Oba dorty byly úplně boží a Flexaret se rozhodně zařadil mezi podniky, do kterých jít, když mě honí mlsná.
Jelikož se nám opravdu nechtělo odcházet, nakonec jsme k delšímu posezení zvolili víno. V nabídce mají devět rozlévaných vín, což je na kavárnu docela dost. Růžový Cabernet Moravia byl dobrý a navíc za příznivou cenu, což určitě ocení studentská klientela. Kohoutkovou vodu jsem k němu na požádání dostala zdarma, a i když jsme víno ucucávali pomalu a dlouho, obsluha byla velmi pozorná a každou chvíli nevtíravě zjišťovala, jestli nám nic nechybí. Přesně tak, jak to má být.
Pokud vás přepadne malý hlad, můžete ho zahnat třeba řeckým salátem, quichem dle denní nabídky a nebo některou ze dvou nabízených pomazánek s trochou zeleniny a krajíčky chleba. Na oběd ani večeři to není, ale na svačinu akorát. I když se v poslední době ve spoustě kaváren vaří a není to na škodu, myslím, že takovéhle malé pokrmy bohatě stačí.
Café Flexaret má rozhodně něco do sebe. Příjemné prostředí v kombinaci s milou obsluhou na tom mají podíl asi největší. Nabídka sice není špatná, obsahuje od všeho něco a rozhodně je dostačující, ale vlastně není vůbec ničím zajímavá. Jediné, co mě nadchlo, jsou již jednou zmiňované dorty. Kvůli nim se sem určitě ještě nekdy podívám.
A co vy, znáte Flexaret?
Žádné komentáře:
Okomentovat