Z výletu do Vídně

Vídeň jsem navštívila letos už podruhé, tentokrát v čase povánočním. Většina lidí tohle město navštěvuje během adventu s cílem podívat se na vánoční trhy, což mě ale moc nebere. Vydali jsme se sem proto až po svátcích, a to hned na celý víkend. Těšila jsem se, kolik za dva dny stihneme navštívit krásných kaváren, ale nakonec tomu tak nebylo. Vídeň je o sobotách a především nedělích dost mrtvá, a čas těsně po svátcích tomu nepřidal. Námi vytipované podniky byly bohužel zavřené, což moje kávoholické srdce těžce neslo, ale i tak to byl nakonec hezký víkend.

Hned po příjezdu do Vídně jsme se chystali navštívit kavárnu Caffé Couture, na kterou jsem byla hodně zvědavá. Přesto že na dveřích měli jasně napsáno, že v sobotu maji otevřeno od desíti hodin, ve čtvrt na jedenáct byla v kavárně stále tma a nikde nikdo. Tak jsme to tedy vzdali, a jelikož jsme se potřebovali na hodinku někde zahřát a zabít čas do check in v bytě, kde jsme spali, skončili jsme v nedalekém Starbucks. Zase a znova jsem se utvrdila v tom, že mezi Starbucks fanatiky se nikdy nezařadím. Hrnek překapávané kávy sice zahřál, ale tu pachuť jsem měla na jazyku ještě dlouho. Alespoň na té wafli polité karamelem jsem si smlsla.

Večer jsem si spravila chuť v podniku zvaném ZWEITBESTER. Tuhle sympatickou restauraci/bar nemůžu než doporučit. Skvělé víno, skvělá káva pražená u Hawelky a v neposlední řadě skvělý dezert. Čokoládový dort v malé skleničce, na který si sice chvilku počkáte, protože je úplně čerstvě pečou, ale stojí to za to. Vypadal tak lákavě, že jsem si skoro spálila pusu a nemohla vydržet až vychladne. Něco takového bych mohla jíst každý den :-).

Neděle dopadla podobně. Chystali jsme se na pozdní snídani do kamarádkou doporučeného The Breakfast Club, ale bylo zavřeno až do začátku ledna. Vzhledem k šílené zimě, větru a sněhu se nám nechtělo dlouze hledat nejlepší alternativu, a tak jsme skončili v kavárně The Point of Sale vzdálené pouhých pár kroků. Docela obyčejná a nepříliš zajímavá kavárna, kde káva za moc nestála. Už podle fotky je vám asi jasné, že takhle cappuccino vypadat nemá.

Snídaní měli ale obrovský výběr. Všechno znělo tak lákavě, že jsem se vůbec nemohla rozhodnout. Nakonec jsem si vybrala Bagel breakfast a moje polovička klasickou anglickou snídani. Bagely miluju a takhle snídaně byla boží. A porce tak velká, že jsem ji skoro měla problém sníst. Bagel rozkrojený na čtvrtiny, z nichž na každé bylo něco jiného. Uzený losos s kapary a cibulí, míchaná vejce, tvrdý sýr a krémový sýr, na který jste si mohli dle libosti přidat džem. K tomu hromádka rukoly zasypané strouhaným sýrem. Prostě dobrota.

Jelikož se nám po vydatné snídani nechtělo hned zpátky do zimy, dali jsme si ještě čaj a domácí masala chai. Na chai čaji si tuhle zimu dost ujíždím, takže to bylo něco přesně pro mě. Domácí je domácí a absolutně nesrovnatelný se sáčkovým Vanilla chai z Tesca, který piju doma. Budu na tom muset zapracovat a zkusit si vyrobit svůj :-). 

Jablečný koláč jsem si nedala já, protože by se do mě už vážně nevešel. Ale samozřejmě jsem musela kousek ochutnat, jak jinak. Nebyl ničím zvláštní, prostě poctivá a dobrá buchta jako od maminky. Tento typ dezertů asi nikdy nepřekvapí ani nezklame.

Jak jsem už jednou zmínila, The Point of Sale je docela obyčejná kavárna. Interiér vypadá podle toho a nijak zvlášť mě neoslovil. Při dalších návštěvách Vídně tento podnik určitě opakovaně vyhledávat nebudu. A taky si další výlet do rakouské metropole naplánujeme na všední den, kdy budou otevřené všechny ty boží kavárny, které jsme chtěli navštívit.

I když nám tentokrát plány úplně nevyšly, stejně to byly hezky strávené dny. Vídeň je krásné město a zapadaná sněhem byla snad ještě krásnější. Taková zimní romantika :-).