Už je to nějaký ten pátek od posledního článku, a proto jsem došla k závěru, že už je vážně nejvyšší čas to napravit. Návštěvy kaváren teď trochu šidím, vzhledem k tomu, že mám stále plnou hlavu nového bytu a spoustu času trávím postupným zařizováním a zútulňováním. A taky proto že jaro mě táhne spíš na procházky do přírody. I tak se mi ale v mobilu sešla spousta fotek, o které bych se s vámi chtěla podělit. Ze zajímavých podniků, ze života a taky z jedné zajímavé akce. Abych vás tím ale úplně nezahltila, rozhodla jsem se je rozdělit do tří článků.
Mezi mými oblíbenými kavárnami se teď na přední příčky vyšplhal SKØG. Sice nemají nejlepší kávu ani nejlepší dorty v Brně, ale interiér mi prostě učaroval. Těžko říct, za jak dlouho se mi to omrzí, ale teď mě to sem prostě táhne. Při jedné z posledních návštěv jsem měla konečně štěstí i na nepečený skleničkový cheesecake. Na cheesecaky v Cukru nemá, ale ta sklenička, to prostě chceš!
Poprvé jsem se podívala do kavárny U Raka. Tak nějak jsme s kamarádkou brouzdaly po městě a nevěděly kam zapadnout, tak jsem si řekla, že proč ne. Prostředí mě nějak moc neokouzlilo, ale to mi bylo už předem jasné, takže si nemám na co stěžovat. Od kávy Piazza d'Oro taky nelze očekávat zázraky, ale cappuccino jsem dostala krásné, to se zase musí nechat. Nemám v plánu tuhle kavárnu vyhledávat nějak opakovaně, ale za zkoušku to určitě stálo.
Pokud chcete více followerů na Instagramu, postujte fotku s hashtagem #starbucks :-D. Ne, nejsem vyznavač tohoto amerického řetězce, ale když dojdete podél Svratky z centra pěšky až do Olympie a rozhodnete se, že se ještě podíváte na nějaké věci do bytečku, kávu prostě potřebujete. A ono tu na výběr moc není. Stihla jsem ale taky zaregistrovat, že se tu chystá nová pobočka MY FOOD, takže možná si už brzo budeme moct dopřát skvělou kávu i při návštěvě Olympie.
Co se mé vlastní přípravy kávy týče, v práci pořád trénuju rozetky a už se docela daří, ale s tím se tady vychloubám každý měsíc :-). Doma máme už po několikáté v řadě kávu od Rebelbean, momentálně je to Rwanda, a jsem z této pražírny úplně nadšená. Až na jejich nenápadné černé pytlíčky někde narazíte, neváhejte a vyzkoušejte. Na přípravu u mě už dlouho vede Hario V60, nic jiného prakticky ani nepoužívám, jen občas french press. Z vesele červeného Zomato hrníčku chutná úplně nejlíp.
Pasta, pasta a zase pasta. Italská kuchyně se mi asi nikdy neomrzí. Skvěle ji umí ve Vivobene Gusto, kam také na těstoviny momentálně chodím úplně nejradši. Krátký, ale přesto pestrý lístek, denní menu za rozumnou cenu a dokonalé jídlo je ta nejlepší kombinace. Také tu přes poledne bývá docela plno, přesto že je tento podnik otevřený teprve krátce.
Ze špaget aglio olio jsem byla nadšená také v La Fufu. Na jídle jsme tu byli už párkrát a vždy bylo výborné. Jsem tedy ráda, že ani u těstovin nezklamali. Co se týče prostředí a interiéru není tato restaurace nic moc, popravdě jsem čekala něco hezčího a propracovanějšího, ale jídlo mají výborné, to se musí nechat. Opět krátká a stručná nabídka, ale to patří mězi faktory, které nejvíce oceňuji. Při mých návštěvách tu zatím nikdy moc lidí nebylo, ale doufám, že i to se změní. Přeci jen, taky zatím nefungují moc dlouho.
Mimochodem, taky vám jen tak nalámané větvě ze stromů připadají jako krásná dekorace do bytu?
Pokračování příště...
:-) Ve SKOGu jsem tento týden také byla a je to tam opravdu příjemné. :-)
OdpovědětVymazatSouhlasím :-)
Vymazat