Drážďany a kousek Berlína

Po delší odmlce tu pro vás mám zase jeden cestovací článek. Jelikož Velikonoce znamenají dlouhý víkend, je to pravý čas vyrazit na první jarní výlet. Tentokrát jsme dlouho přemýšleli nad tím, kam vyrazit, aby to bylo zajímavé město, nebylo to moc daleko a pohodlně nás tam dovezl žlutý autobus. Původně to měl být Krakov, ale kvůli komplikovanému spojení jsme ho odpískali. Pak mě napadly Drážďany a i když jsem o tomto cíli do poslední chvíle nebyla přesvědčená, maximálně si mě získal.

Jak už víte, na chození po památkách mě neužije. Stejně tomu bylo i v Drážďanech. Sice jsme se prošli po krásném historickém centru, ale pak už nás to táhlo jinam, nasát ten pravý tep a neturistickou stránku města. Taky jsme měli vytipované tři kavárny a právě v jedné z nich jsme celé dva dny započali. Tedy, Phoenix Coffee Roasters bych spíš měla nazvat "jen" pražírnou, protože do klasické kavárny má daleko. Sice je tu i malý pultík, u kterého můžete posedět, ale jinak je to spíš na nákup zrnek nebo kávu s sebou. Jedno balení příjemně ovocité Kolumbie jsme si i odnesli. Kdo by taky odolal? 

Posezení na terase zastrčené kavárny Tanteleuk bylo taky krásné, ale nejvíc se mi líbilo v Oswaldz. Typická third wave kavárna s pár stolečky na prosluněné ulici, kde připravují kávu od Phoenixe. K tomu nějaké ty koláče a sendviče a usmátá obsluha ale hlavně to sezení venku na sluníčku dělají z tého kavárny kouzelné místo, které jsme pro jistotu navštívili hned dvakrát.

Nemůžu nezmínit čtvrť Neustadt, v jejímž srdci jsme měli (jak jinak než přes Airbnb) pronajatý pokoj. Ulice Neustadtu mě neuvěřitelně okouzlily. Je to taková umělecká a bohémská čtvrť plná zajimavých obchůdků, hospůdek, barů a hlavně mladých lidí. Hodně žijí a baví se na ulici, s příchodem večera všude postávají skupinky s lahváči v ruce a chodník se stává centrem nočního života. Vibe téhle čtvrti se mi při večerním pivu (na ulici, kde jinde) zaryl tak hluboko pod kůži, že se stal tím prvním, co se mi teď při slově Drážďany vybaví.

Protože se nám po dvou dnech v Drážďanech nechtělo domů a původní plán zůstat ještě den v Praze se nám zdál taky málo zajímavý a akční, přemýšleli jsme co dál. První co nás napadlo byl samozřejmě Berlín. Naše srdcovka, kde jsme v létě strávili celý týden a kam se asi vždycky ráda vrátím. Takže, kolik by to stálo z Drážďan do Berlína? 500 Kč pro oba tam i zpět? Bylo rozhodnuto. Na Velikonoční pondělí jsme ráno namísto žlutého směr Praha nastupovali na směr Berlín. Těšila jsem se jako malá holka, až si zase projdeme ta místa, kde jsme si v létě tak užívali. 

Když jsme o pár hodin později vystoupili z metra na Alexanderplatzu a vydali se procházkou k Ben Rahimovi, byla jsem jako ve snu. Majitel kavárny Ben Rahim nás zdravil, jako bychom tu byli před týdnem a ne před půl rokem. Nechápala jsem, jak si nás vůbec může pamatovat. Pokud do Berlína pojedete, tuhle kavárnu nemůžete minout. Kromě výtečné kávy má ještě něco, co jde těžko popsat. A kávu z džezvy se sušenou datlí k tomu taky dostanete málokde. 

Nemohli jsme vynechat ani Süsse Sünde, tu nejlepší zmrzlinárnu, jakou jsem kdy poznala. Možná nebudete sdílet moje nadšení, ale zmrzlina, která chutná jako krupicová kaše, to je slast. Další kroky nás zavedly do Bonanzy, kde bylo v krásném jarním dni rušno, ale na skvělé věci se vyplatí si počkat. Celé jsme to zakončili posezením s pivem v Mauerparku, kde bylo tolik piknikujících lidí, jako by nebyl začátek jara, ale léto v plném proudu. Berlíňáci jsou asi nějak extra otužilí.

Už dlouho jsem si nic neužila tak, jako tenhle polospontánní výlet. Cesta zpátky s dlouhým nočním čekáním v Praze už tak veselá nebyla. Spící v nonstop KFC nad kelímkem od čaje a s obřími kruhy pod očima jsem si připadala trochu jako bezdomovec. Ale vždycky se můžete ujišťovat tím, že tady vás nikdo nezná :-D.

Jak jste si užili Velikonoce vy? :-)